Carlo se narodil v Londýně roku 1991 a zemřel v 15 letech na akutní leukémii. Od dětství se zajímal o Boží věci, což přivedlo i jeho rodiče k osobnímu vztahu s Bohem.  “Pro něj byl Ježíš přítelem, se kterým mluvil každý den, každodenní setkání s Ježíšem bylo středobodem jeho dne a kolem toho se točil zbytek,” říká matka chlapce Antonia. K prvnímu svatému přijímání přistoupil Carlo mimořádně již v sedmi letech a od té doby nechyběl na každodenní mši a adoraci před nebo po bohoslužbě. “Člověk se postaví na slunce a opálí se… ale když se postaví před Ježíše v eucharistii, stane se svatým,” říkal.

Carla zajímala především informatika, někteří lidé z oboru jej považovali za génia: ve svém věku programoval lépe než lidé s vysokoškolským studiem. I tímto způsobem se snažil  mluvit o Bohu. Věnoval se také vytváření videí, programování webových stránek. Jedním z jeho počinů byl i web a výstava o eucharistických zázracích, která dosud koluje po celém světě. 

Jak uvádí matka Antonia, vnitřní svět mladého chlapce nejlépe vyjadřuje jeho věta: “Eucharistie je moje dálnice do nebe.” Carlo měl též hluboký vztah k Panně Marii a k chudým. Doma žádal o zbylé jídlo, které roznášel bezdomovcům v okolí. “Večery trávil s rodiči na ulicích Milána, kde rozdával přikrývky a teplá jídla chudým,” říká Nicola Gori. “Měl ve zvyku střádat týdenní kapesné, které mu dávala rodina, a dávat je potřebným, o které se staralo Dílo sv. Františka v Miláně.” Penězům dával správnou hodnotu a například se rozzlobil, když mu rodiče chtěli koupit druhý pár bot. 

Svůj krátký život prožil naplno s Bohem: “Všichni se rodí jako originály, ale mnozí umírají jako fotokopie,” říkal. A krátce před smrtí dodal: “Umírám spokojený, protože jsem prožil život, aniž bych promrhal jeho minutu ve věcech, které se nelíbí Bohu.” 

Carlo umírá 12. října 2006 v 15 letech. V sobotu 10. října 2020 byl v bazilice sv. Františka v Assisi blahořečen.